Ferda do téhle vesnice moc nezapadal. Především nechodil do hospody, nehrál mariáš ani šipky, doma neměl ani králíky ani slepice, o větších zvířatech nemluvě. Bydlel v domečku po dědovi v dříve dost odlehlém koutě vsi, ale vyrůstal ve městě. Nebyl to žádný New York, ba ani krajská metropole, těch nějakých pět tisíc lidí se vesměs vzájemně znalo, stejně jako na vesnici a držela je tam pohromadě jedna větší fabrika a pár menších provozů. Ferda znal dokonce osobně i většinu vrstevníků ze vsi. Jednak tam dost často trávil u dědy víkendy a prázdniny, když dospěli do šesté třídy, opustili místní malotřídku a začali chodit do městečka na měšťanku, tedy dnes plně organizovanou základní školu. Ovšem odlišnosti mezi nimi, i přes to, že byli spolužáky, nějaké zůstávaly. Když děda odešel na věčnost, nastěhoval se do jeho domečku, ale do práce jezdil dál do města. Zvládl nějakou průmyslovku a v místní fabrice dostal místo jako údržbář. Pevnou a podstatnou součástí jeho života byl sex. Zůstával i po třicítce svobodný, ovšem po této stránce si nemohl stěžovat na jakýkoliv nedostatek. Sice se tu a tam stalo, že zůstal večer doma opuštěný, to pak nahodil mobil nebo počítadlo, připojil se na sex chat a nebo sex po telefonu a bez výčitek svědomí si udělal dobře ve spolupráci s protějšky. Ovšem obvykle to nebylo potřeba. Ona údržba je takový vícevýznamový výraz. Z hlediska výroby šlo o jakési stroje, ovšem pravidelnou údržbu potřebovaly i ženské, co u nich seděly. Rozhodně nešlo o kosmetické ani kadeřnické služby. Ale manželé, kteří trávili zejména zimní čas vysedáváním v místních hospoddách, nestačili stihnout vše co měli a tak, když dámy delší dobu sexuálně strádaly a bylo nebezpečí, že jim ona místa začínají zarůstat pavučinami, nastoupil obětavý údržbář. To ovšem využívaly ty městské a z jiných vesnic, domácí obvykle nechávaly opečovávání na večer. On Ferdův původně zastrčený domeček se v dobách JZD ocitl na hlavní komunikační trase do kravína a vepřína a tak se nikdo nedivil, že tu a tam někdo kráčí tím směrem. Ostatně do kravína si místní chodili taky pro mléko. Kozu už měl málo kdo a krávu ani náhodou. Dobytek obsluhovaly ženské ze vsi a tak nebylo divné, když máma zůstala na pár drbů a přišla domů se spožděním. Tedy pokud si toho někdo vůbec všiml. Rodinné pohodě to prospívalo, protože nic není v partnerských vztazích tak příjemného, jako nevěrný partner. Ten nemá čisté svědomí, co kdyby to někde prasklo, tak se chová přímo vzorně, v domácnosti i s dětmi je vše v pohodě, žena trpí delší pobyty v hospodě a div tam tátu neposílá, nemá přehnané sexuální nároky, protože svoje si pravidelně užije, jen je potřeba dbát na to, aby se ve dveřích Ferdova domečku nesrazila s nějakou obecní drbnou. Ale od čeho máme mobily, že. Svoje výhody to mělo i pro Ferdu. Tedy nejen v dostatku sexu, ale zejména potravní. Každá někdy něco pekla a tak dostával svůj díl z buchet i buchet. Na té její to poznat nebylo a chybějící nohavice štrůdlu, nebo půl plechu buchet se dalo svést na žravé děti. A když koupili zabité prase, protože dnes už se na vesnici čuníci nechovají, byly i jitrnice, jelítka a kus tlačenky. Chlapi sice tu a tam v hospodě hloubali, jak ten Ferda vlastně žije a jestli třeba není na mužské, když s ním není vidět žádná ženská. Tu a tam zasvěcenci tvrdili, že má asi někoho ve městě, ale Ferda byl prostě nějaký divný. A přitom by většina z nich měla problém se s Ferdou nasazenými parohy, kdyby byly vidět, vůbec dostat v hospodě do dveří. Od toho večera Ferda tvrdí, že by mělo furt pršet. Tedy že by neměly být krásné dny. Protože jednoho krásného dne v hospodě zablikalo světlo, výčepní stolice zakašlala a najednou byla tma. Žárovky sice dokázaly nahradit svíčky a vypadalo to najednou romanticky a stylově, jako za času pradědečků. Ovšem pivo ze sudu nedostanete, zvlášť ne z těch současných. Dřív to šlo obyčejnou pumpičkou nebo pípou a naklonit. A proč byli všichni v hospodě ? Kvůli čerstvému vzduchu to nebylo. Začala tedy velká porada, co s tím. Každý z chlapů sice uměl dpma opravit zásuvku, ovšem tenhle nový výmysl v podobě výčepní stolice vypadal dost složitě. Ale chuť na pivo by byla. Jeden z nich dostal ten spásný nápad. „Pánové, přece Ferda je údržbář. Určitě má doma nějaký měřák a když spravuje ty cizí mašiny ve fabrice, mohl by se vyznat i v tomhle.“ Jak zjistili, měli v mobilech všechna možná čísla, jen ne Ferdovo. Co by si s ním taky telefonovali. Tak vypravili deputaci. Hospoda bez piva, to je horší než přírodní katastrofa a každý musí pomoct. Nutno říct, že vybrali deputaci špatně. Chvíli obcházeli, hledali nějaký zvonek a když ho nenašli, šli dál. Klepání taky nezabíralo, ale bylo slyšet, že se v domečku něco děje. Asi má puštěnou televizi nahlas a neregistruje je. Nebyla to televize, ale manželka jednoho z nich, které bujně poskakovalo holé poprsí, stehny objímala mužské tělo, požitkářsky do sebe zarážela tuhé péro a vypadalo to, že se právě dopracovala do vrcholného okamžiku. A Ferda spokojeně a líně užíval poskytovaného blaha v leže na zádech pod ní. Delegace pivních spasitelů zůstala stát nepovšimnuta mezi dveřmi s poněkud úžasem pootevřenými ústy, než si manžel všiml, že už si vlastně ani nepamatuje, jak to té jeho pořád ještě sluší nahaté. Pak se ale rozpoutal řev. Naštěstí ho chlapi chytili a vyvlekli ven, ať si řeší svoje ridinné problémy doma, aby nešel sedět za ublížení na zdraví. Protože když jde o pivo, musí drobnosti stranou. Od toho dne věděl i hospodský, že krásné dny by neměly být. Oni ani vesničani nejsou padlí na hlavu a i když nevěděli nic určitého, mohli se domýšlet, že jejich ženy tam mohly zajít taky. Nemýlili se. A tak, i když Ferda mašinku bez problémů spravil, hospodskému prudce klesly tržby na polovinu, neboť většina manželů se víc držela doma. A co hlavní aktér Ferda ? Pořád mu ještě zbývalo dost příznivkyň, které rády navštěvovaly údržbu ve fabrice a když bylo první měsíc doma trochu smutno, vrátil se na sex chat a sex po telefonu.
Sexuální začátky prožíval Evžen mezi svými vrstevníky, podobně jako oni. Aby nezaostával, snažil se seznámit s nějakou dívkou, která by byla ochotna mu věnovat alespoň kousek své přízně. Nebyl žádný krasavec, veleduch, ani lev salonů a dívčích ložnic. Takže situace pro něj byla dost náročná. Proto ho dokonce ani nemusela maminka dlouho přesvědčovat, aby se zapsal do tanečních. Tam na něj vždy nějaká slečna zbyla a on ji pak svíral při tanci v náručí a snažil se působit až přehnaně slušně. Co kdyby … Zapomněl se rozhlídnout kolem. Podobně roztoužených chlapců byl plný sál. Část z nich byli mazánci z lepších rodin, kde se návštěva tanečních již po generace považovala pro mladé muže za něco nezbytného a slečny pro ně vesměs byly nezbytným doplňkem společenského obleku. Další část byli právě takoví Evženové, kteří toužili po bližším seznámení s nějakou slečnou a tady na parketu jim to připadalo snadnější. Jenže ty největší krasavice, vědomy si svých půvabů, si brzy našly ty největší lvy salonů a některé dokonce odrzle zalovily mezi asistenty tanečního mistra. Na Evžena nakonec zbyla slečna s docela slušným poprsím, ale i s trochu nadprůměrným zadkem, faldy na břiše a brejlemi jak dna pivních flašek. Možná proto, že měla okolní svět poněkud rozostřený, se jí zdál přitažlivý a byla ochotna se s ním bavit. A hlavně i ona toužila po nějaké lásce, jedno ke komu, ale zejména po zamilovanosti. Pozvání na rande mimo taneční sál přivítala na oko sice zdrženlivě, ale v zásadě byla radostí bez sebe, že konečně někdo. Procházeli se po parku a když Evžen nemohl najít odvahu ji alespoň vzít za ruku, se zastavila, s převahou své vyšší postavy a kilogramů hmotnosti si ho přitáhla k sobě a přicucla se mu na ústa. Ne že by to nechtěl, ale tak najednou – to byl úlek. A přiznejme, že s líbáním zatím ještě moc zkušeností neměl. Tak jen držel a mírně vyděšeně registroval její rejdění proti jeho jazyku. Tepreve po chvíli se mu vrátilo vědomí a usoudil, že by si mohl dovolit i něco víc. Když jí sáhl přes teplou bundu na prsa, byl v sedmém nebi, protože se vůbec necukala a nechala ho dělat, co chtěl. Otázkou bylo, jestli vůbec jeho nesmělou ruku cítila. Ale šero podvečerního parku dávalo pocit intimity a tak se pokusil opustit ňadro a oběma rukama jí zajel pod sukni. Ani to u ní nevyvolalo odpor, jen další zmatek v Evženově hlavě. Zkuste se jako úplný začátečník vyznat pod dívčí sukní, když sice něco tušíte z obrázků, ale praktickou zkušenost nemáte. Základní problém se jmenoval punčocháče. Jak pod ně ? Jsou takové jemné, aby jí je neroztrhl a neměla z toho doma průšvih. A on taky, protože přece by nenechala vinu jen nasobě. A už viděl svoji mámu, jak jásá, když by jí jiná paní dovedla svoji dceru s poničeným prádlem a dožadovala se úhrady. Slečna byla daleko akčnější a tak strnulému Evženovi zalovila v poklopci. Ten jen držel a nechal si vyndat ztopořeného pinďoura, aniž se snažil dostat slečně do kalhotek, neřku-li dál. Pochopila, že všechno spočívá na jejích bedrech a pokud si toho jelimánka neznásilní, tak si neužije. Zatlačila a nechala ho zacouvat k blízké lavičce. Kolena se mu podlomila o latě sedátka a kecl si. Okamžitě byla na jeho klíně s necudně roztaženými stehny, snažila se jimi přimáčknout tuhé příro a důraznými pohyby mu ho zkusila dráždit. Tření přes punčocháče a kalhotky sice bylo cítit, ale dovedla by si to představit i jinak. Evžen zase nic. Tak sáhla mezi roztažená stehna, upravenými nehty nahmátla punčocháče, přitlačila, přejela a umělá hmota povolila. Ucítila ve svém podbřišku závan čerstvého vzduchu. Ještě jeden hmat a odsunula kalhotky na stranu. Vyholená buclatá kundička se snažila dostat k vytouženému objektu, tak mu jej vzala do ruky a snažila se na něj nasednout. Jenže ouha, Evžen neunesl tíhu okamžiku a než se dívce podařilo zasunout péro do sebe, měla ruku plnou jeho ejakulátu, punčocháče i sukni zevnitř zaneřáděné, jeho kalhoty, které měly jen rozepnutý poklopec, taky vypadaly dost poničeně a z péra bylo měkoučké pérečko nevábných rozměrů. Snažil se sice omlouvat a vysvětlovat, ovšem objasněte roztoužené dorostence, že dnes už má smůlu. V příštích tanečních ho sice vzala na milost, ale trochu tomu chybělo to roztoužené očekávání, jako posledně. Snažil se, co měl sil a zejména proto, že to tak chtěla, se mu ji podařilo ukecat na další rande. Jen ji prosil, kdyby memusela mít ty protivné punčocháče. To pro akční mladou dámu nemohl být problém. A tak když ji v daleko temnějším zákoutí parku za dva dny nadzvedl sukni, byl unešen jejími samodržkami a podvazky. Tohle ještě nikdy z blízka neviděl. Hltal její spodní balení s téměř otevřenými ústy. A ocenil, že měla kalhotky na vrchu, takže se daly snadno stáhnout a odhalit to, co posledně ani neviděl. Nevěděl, jak se jí nabažit a uvažoval, jestli se jí nemá spustit mezi nohy a zkusit jak chutná. Taky o tom dost slyšel a ona by určitě nebyla proti. Nebyla a ochotně se roztáhla na lavičce. Evžen se zabořil mezi roztažená stehna a ucítil tu nádhernou vůni svěžího dívčího přirození. Ovšem celou akci se mu nějak nepodařilo dotáhnout do konce. Pinďour si dělal co chce a vychrlil všechen obsah varlat do trenýrek, aniž se podíval ven na vzduch. Od druhého průšvihu už s ním slečna nechtěla ani tančit, o dalším randěti nemluvě. Tak paběrkoval na parketu ty, jimž nepřišel tanečník a nebo to byla taková dřeva, že s nimi nikdo tančit nechtěl. Ale sexuální touha mu zůstávala. Dělat si dobře jen tak sám, mu po zkušenosti se slečnou přestalo stačit. Pár týdnů si lámal hlavu, co s neutěšenou situací. A pak to na něj jednou v počítači vyskočilo. Erotický chat. Zkusil se připojit, ale povídání nebylo to ono. Ovšem na kraji stránky byla ještě reklama na sex po telefonu. Večer, když táta s mámou usnuli, půjčil si jeho telefon a po řádném výběru tématu, se přihlásil. Slečna brzy poznala, že proti ní nestojí žádný ostřílený borec a snažila se ho chvíli udržet na lince, dokud nezačne trochu reagovat. Tentokrát vydržel o hodně dýl. Bylo to ono.
Tenhle chlap se sem na vesnici vyloženě nehodil. Do hospody, dokud ještě fungovala, ani nechodil, nebyl u hasičů ani u myslivců, měl nějaké vyšší vzdělání a přiženil se do jedné chalupy, kde nechoval ani prase, ani koně, snad jen jeho žena, starusedlice, měla slepice a králíky. Přesto ho ve vesnici všichni dobře znali, protože pravidelně, počasí nepočasí, denně vyrážel k asi dva kilometry vzdálenému většímu rybníku a tam s nějakou lepší optikou a fotoaparátem pozoroval ptáky. Pro jeho věčné koukání dalekohledem mu přezdívali Kukr a většina lidí ve vsi už si ani nepamatovala jeho jméno. Několikrát se pokoušel vysvětlovat svoji záslužnou práci ornitologa náhodným posluchačům, ale moc ho nechápali. Protože rybník byl vyhlášen ptačí rezervací, nesmělo se tam chodit ani s flintou na divoké kachny a ta ostatní ptačí havěť se stejně nedala jíst, tak co je jim po ní. Na vyvýšeném místě, s nižším rákosím na břehu, si postavil jakousi boudu, někde na ni sehnal starou maskovací síť, zbytek doplnil zeleným rostlinstvem, větvemi z vrbiček a smrčků, vše náležitě zamaskoval a celé dny se mohl kochat výhledem na tok a následné vyvádění mladých vodních ptáků. Co si o tom zapisoval a co z toho fotil, nikdo pořádně netušil. Ale časem se začalo šuškat, že k inženýrskému titulu mu přibyl ještě jeden doktorský za jménem. Nutno ovšem poctivě přiznat, že pohled na rozvášněné samečky Hohola severního, nebyl jedinou odměnou za jeho vytrvalost. Kousek odtud vedla cyklistická stezka a tu a tam se stalo, že z ní někdo odbočil a zajel si k rybníku odpočinout. Obvykle z toho byl rozmrzelý, protože mu plašili ptáky. Ale někdy to bylo i zajímavé. Jako nedávno dvě štíhlé asi padesátnice, které se rozložily na loučce a miniplážičce hned tam, kde končila hráz. Strohý cyklistický oděv nebyl moc pohodlný a tak nejdřív jedna, potom i druhá, rozeply dres, shrnuly rukávky a zůstaly sedět v ne příliš svůdných sportovních podprsenkách. Pak, po pečlivém rozhlížení, si svlékly i cyklistický zbytek, protože pemprska mezi nohama moc pohodlná nebyla a jedna odešla zkontrolovat vodu. No tedy světlé hladké kalhotky do pasu a černá sportovní podprsenka, žádné sexuální dusno. Protože takhle daleko se nikdo ze vsi koupat nechodil, nebyla voda rozvířená a byla docela teplá. Tak bleskově stáhly i podprsenky a kalhotky a zaběhly do větší hloubky, kde si ponořené připadaly cudněji. Kukr měl ovšem odpovídající techniku, aby měl vše z první ruky a jako na dlani. Dámy zase nebyly tak daleko, stačil by mu i obyčejný dalekohled. Ovšem nebyl nějaký úchylák, který vyteče při pohledu na holé ňadro. Tak se jen chvíli věnoval jejich trochu méně pevnému poprsí s truhými bradavkami, přece jen voda nebyla zase tak moc teplá a pečlivě upraveným kundičkám. Po vykoupání chvíli poseděly nahé, než trochu oschly, pak se odlékly, naskočily na kola a zmizely směrem k cyklistické stezce. Sice nevěděl proč, ale vše měl zadokumentované ve svém foťáku s teleobjektivem. Dnes byl ve své pozorovatelně už od dopoledne. Bylo docela pěkně, teplo a v rybníku se vodní ptactvo staralo o potomky a líně lovilo potravu. Vodní slípka se hrabala v okřehku, lidově zvaném žabinec, když tu ji vyrušily hlasy z cesty od vesnice. Ztraceně, zase nějací otravové, vrčel si pod vousy Kukr. V rybníce se nic moc neděje a ještě přijdou vyrušovat. To toho zase dneska udělá. Přesměroval dalekohled a zpozoroval je. Dva kluci z vesnice a jedna dívka. Od vidění je znal, vždy ho slušně zdravili, jak bývá na venkově zvykem ještě z dob, kdy nemuselo být tak přesně jasné, kdo je jak příbuzný. Jestli si dobře vzpomínal, byli to spolužáci, kteří každé ráno odjížděli do městečka do školy, do deváté třídy. No jo, za chvíli jim skončí to první krásné mládí a rozjedou se po středních školách. Vytáhl chleba k svačině a otráveně začal kousat, aby nějak efektivně využil čas. Mládež se mezi tím uklidila do stínu pod vrbičky kousek od rybníka. Čekal výskot, křik či jiný randál, ono nic. Vzal tedy dalekohled a vykoukl z okýnka. Hmm, tak tihle ještě chvíli rušit nebudou. Jeden z kluků byl přisátý na dívčina ústa a druhý jí zezadu lovil pod halenkou. Slečna držela a nevypadalo to, že by se chtěla bránit. Zadní borec jí trpělivě rozepl knoflíčky a stáhl halenku z ramen. Podprsenku měla docela pěknou. No ono se říká, že nejpečlivěji se dívka oblíká, když se bude svlíkat. Tahle to potvrzovala. Základ byl červený, s aplikací černé krajky. Žádný takový ten nepoddajný betoňák, co s ním může holka bourat zdi. A stejně tak byla vstřícná k dobývání kalhotek. Letní minisukýnka sice zůstala na svém místě, dost vyhrnutá, ale kalhotky už odhazoval ten přední někam k halence. Asi to nedělali poprvé. Jeden si zabral horní polovinu dívky, druhý její klín. Kukr sice nemohl nic slyšet, ale jasně viděl, že slečna blahem přivírá oči a užívá si masáž ňader, polibky i jazyk v kundičce. Tohle mladé tílko bylo něco jiného, než zasloužilé zakládající členky cyklistického klubu. Jeho tělo začalo reagovat a pinďour se mu snažil roztrhnout boxerky. Ještě že měl montérky s laclem a ty byly dost pevné. Horní kluk už byl nacucaný poprsí dost, bleskově stáhl kraťasy i s trenýrkami, odstrčil kamaráda a šteloval se slečně mezi nohy. Zaplul dovnitř zcela samozřejmě a bez problémů. Tak ona nám mladá šoustá jak vrabci na střeše. Copak o tom ví asi máma ? Druhý z kluků se přesunul na horní polovinu těla, okusoval slečně hlavu a hnětl obě prsa. První makal jak šicí stroj, za chvíli ho vytáhl a obdaroval dívčinu hruď a bříško dávkou horkého spermatu. Asi stihl udělat jen sám sebe, protože slečna nervózně začala tahat toho z prsou a úst do svého klína. Ten se na zásunutí těšil a vůbec ho nebylo třeba přemlouvat. I on předvedl solidní výkon a slečna byla obšťastněna druhou nadílkou. Ovšem znáte to, mladík v patnácti nemá nikdy dost a vůbec už ne moc. Tak na jeho místo nastoupil zase ten první a na jeho výkonu nebyla znát jakákoluv únava či vyčerpání. Hergot, oni mi tady budou šoustat do večera a já jsem sem dneska šlapal zbytečně, pomyslel si Kukr. I když jeho tvrdě ztopořený pinďour neukazoval, že by byl nějak vrcholně znechucen. Ovšem mladá si užívala dál a trvalo ještě dost dlouho, než se mládež dala dohromady a vydala se zpět ke vsi. Ovšem Kukra až bolely vydrážděné kulky a smrtelně vážně uvažoval, že by potřeboval jejich obsah vypustit. Jistě by si ho uměl vyhonit, ale nějak by mu to bylo málo. I ti mladí hajzlíci si uměli vyhovět se spolužákyní. A manželka je dnes u babičky a přijede nejspíš zítra. Tak co s tím ? Lepší něžné dívčí slovo a navedení k úplnému blahu. Už párkrát zkoušel sex po telefonu a vždy si vybral slečnu, která ho uměla přivést k vyvrcholení velmi dobře. Tady v pozorovatelně to ještě nikdy nezkoušel, ale proč ne ? Tak sáhl po mobilu a za malinkou chvilku mu byli Hoholové severní dokonale fuk.
Největší životní tužbou Jindřicha byl orální sex. Toužil po pořádném vykouření svého pinďoura a nejlépe se vším všudy, tedy i s vycákáním do úst a následným spolknutím spermatu. Toto přání se datovalo již od úplných začátků jeho sexuálního života. A čím víc chtěl, aby se splnilo, tím byl od jeho splnění dál. Své nároky nejdřív uplatňoval na stejně staré spolužákyně ze základky, které se s ním, spíš ze zvědavosti, ocitly někde o samotě. Ne že by byl takový fešák a nebo sexuální vamp. Mírně obtloustlý, ne příliš vysoký, ale přece jen kluk, který naznačoval, že by chtěl se svojí vrstevnicí zkoumat taje sexu. Trpělivě snesly jeho šátrání po hrudníku, tu více, tu méně obdařeném, ale když se dobýval do kalhotek, obvykle daly stopku. Přece jen by chtěly přijít o panenství s někým, na koho by mohly do konce života láskyplně vzpomínat. A když jim tedy navrhl, že se jich nebude dotýkat a ony jeho za to mohou uspokojit pusou, vyslechl si dost nelichotivé hodnocení a víc než razantní odmítnutí. Ze své chyby se poučil a jako středoškolák se účastnil většiny kolektivních setkání s trochou sexu, s cílem získat nějakou dívku jen pro sebe, hlavně až bude mírně opilá a tím pádem méně ostražitá a povolnější. Jeneže drby se šíří závratnou rychlostí a tak než se dostal k nějaké dívce blíž, už dávno věděla, že mu ani tak nepůjde o vzájemné uspokojení, jako o to nacpat jí své příro do pusy. A i když řada dívek patřila do skupiny těch přejících a mládencům se nevyhýbajících, dělaly to i pro svoje blaho. Nejen pro blaho partnerů. A tak se většinou dost zavčas Jindřichovi vyhýbaly. Když začal chodit do zaměstnání, měl smůlu, protože jeho kolektiv byl naprostou většinou pánský, mezi bývalými spolužákyněmi neměl dost dobrou pověst a seznámení mu tedy dělalo hodně velké problémy. Do toho jej značně omezovala v rozletu máma, která se rozhodla hospodařit s jeho výplatou. Sice dostával slušné kapesné a zbytek mu ukládala do banky, ale potřeboval by víc, protože se chystal uspokojit svouji dávnou tužbu i za cenu návštěvy vykřičeného domu. Mezi kamarády a spolupracovníky se pokoušel zjistit alespoň přibližné ceny a byl mile překvapen, že to zase není tolik, aby si to nemohl alespoň občas dovolit. Jenomže pusťte někam začátečníka. Slečna, která se mu hned začala věnovat u baru, se spíš sama pozvala na skleničku, tak si ji dal s ní a když se jí nenápadně začal vyptávat co všechno by s ní mohl užít, protáčely se mu panenky blahem z očekávaných chvil. Jemže slečna ho přesvědčila, že přece nepůjdou na pokoj po první skleničce a tak dali další a další a když chtěl zapaltit, zjistil, že už mu na objednávku potěšení moc nezbývá. Další ranou bylo zjištění, že ta očekávaná přijatelná cena je jen za základní úkony, tedy jen dovnitř a ven, dovnitř a ven a při dalších přáních se náležitě a rapidně zvyšuje. A kouření s polykáním ceník hampejzu vůbec nepřipouštěl kvůli hygieně a kdyby se chtěl se slečnou jen tak dohodnout, potřeboval by náležitě vysokou doplňkovou půjčku i ke svému celému platu. Jindřich nakonec zbaběle a neukojen utekl, lehčí skoro o dvojměsíční kapesné. On ten holohlavý pořízek s nabušenými svaly, co postával kolem vchodu, působil dost výmluvně. A tak vzal dráhu, dokud byl čas. Po této zkušenosti ogranizované profesionálky v zásdě vyloučil, ale jeho tužba trvala a tak se pokoušel vymýšlet čím dál větší koniny. Nakonec skončil v halvním městě, kde doufal ve větší výběr dam. Bylo mu jasné, že s těmi nejmladšími asi neuspěje, protože byly drahé, jako kdyby ji měly pozlacenou. A on po jejich pipině v podtstě vůbec netoužil. Pochopil, že čím dál od centra, tím bývá levněji, takže nakonec skončil v jakési předměstské hospodě, kde to páchlo rozlitým pivem a neřestí. Když tam zazdil dva kousky, zeptal se hospodského přímo, zda tady taky někdy bývají přítulné dámy. „No že váháš, mladej,“ odpověděl jediný obdluhující a šéf v jedné osobě, který ještě pamatoval, když zde monopol na restaurační služby měly RaJ. „A co bys jako tohle, potřeboval ?“ „No nejlíp orál,“ pípl Jindřich nesměle. „Mařka, tadyhle mladej by potřeboval přeblafnout,“ halekal na celou hospodu pupkatý vrchní. Tady to ovšem nikoho příliš nepohoršilo, ba ani nezaujalo. „Trochu s ní smlouvej. Vona bude chtít pětikilo,ale takovýho mladýho vezme i za dvě kila,“ dodal polohlasně. Jindřich nechtěl věřit svým uším. Že by se konečně dočkal splnění svého snu ? Byl z toho napjatý a jen čekal, která z dam k němu přijde. No, dočkal se a přehnaně nadšený nebyl. Šedivé vlasy, česané určitě někdy před pár dny, svetřík byl možná někdy praný, ale už si ani sám nepamatoval kdy, její široký úsměv ovšem hovořil za vše. Vždycky měl strach, aby ho ženská, až mu bude dělat dobře, v nějaké vášnivé chvilce nekousla. Tady mu to nehrozilo, ono nebylo čím. Ale lepší něco, nežli nic a tak neodmlouval a šel za ní nadvůr. Už se nemohl dočkat a péro mu stálo, až to bolelo. „Tak ukaž, panáčku, co tam nosíš,“ začala Mařka rozšafně a zalovila mu v poklopci. Její ruku přijal v předklonu, jak ho to dráždilo. Z trenýrek uvolněný pinďour se napřímil a citlivě přijal stisk ženské ruky. Mařka párkrát potáhla rukou a když se chystala si ho zasunout do úst, přišla ta katastrofa. Nadržené příro vychrlilo silně nadprůměrnou dávku ejakulátu kolem jejích úst a než ho stačila trochu odklonit, měla nadílku po celém obličeji. „No ty nějak spěcháš, čuráčku,“ okomentovala událost a rukou dodělala to, co měla udělat pusa. Takže zase nic a ještě k tomu za dvě stovky, byl mírně frustrovaný Jindřich, protože se Mařka neměla k vrácení zaplacené částky, ani ke slevě. Ale co, vystříkal se a třeba se sem ještě jednou vrátí. Ovšem nestalo se tak. Ne že by Mařka opustila svůj složitý život. To spíš Jindřich, když jednou večer procházel nějaké erotické stránky, narazil na odkaz sex po telefonu. Už si toho párkrát všiml. Ale neotevřel, takže netušil, o čem je vlastně řeč. Když ho chce vykouřit, asi by tahle stránka nebyla pro něj. Ovšem jen tak, aby se neřeklo klikl, aby se pokochal vnadami spoře oděných slečen. Ty nejprve slibovaly bohaté zážitky, včetně sadistických, až jeho zrak bezděky sklouzl k jedné, co vypadala tak krásně mateřsky. A hele, ona slibuje kouření, včetně polykání. No to by ho zajímalo, jak. Nebyl sklamaný a od té doby nedal na sex po telefonu dopustit. Když se chce, všechno jde.
Lojza byl už z těch telefonů obchodníků s tou nejvýhodnější elektrikou a ještě výhodnějším plynem na bednu. A manželka taky. Mohl do omrzení slečnám na druhé straně vysvětlovat, že jeho dodavatel nezkrachoval, naopak, jako starému zákazníkovi mu drží stré dlouhodobé ceny, které jsou podstatně nižší, než ty, které mu jsou ony schopny nabídnout. Dívky si jedna jako druhá mlely svoje, že ony mu vlastně ani nic nenabízejí, ale že by mu sjednaly schůzku s jejich specialistou, který určitě nějaké řešení najde a pán bude ten nejšťastnější odběratel na celém světě. I úplnému amatérovi muselo být jasné, že slečny kecají jak příslovečná mladá vrána, opakují naučené fráze a snaží se získat jednu komunikativní dušičku. Lojza je z jedné strany chápal. Představoval si mladé studentky – brigádnice, které se snaží tímto způsobem vydělat nějakou poctivou korunu a jako otec dospívajících dětí to bral vstřícně. Lepší, než kdyby jezdily k pánům s eskortem, někde filmovaly porno nebo šlapaly chodník. A to že netušily, že jsou součástí ne příliš férového obchodu, dost často končícího podvodem na zákazníkovi, bylo sice politováníhodné, ne však zločinem. Ovšem kdo měl na ně mít furt náladu. Dnes už se nějaká ozvala nejmíň počtvrté, třikrát jemu a jednou manželce. Bránil se co měl sil, ale už mu pomalu docházely a trpělivost se blížila ke konci. A do toho pátý telefon. „Dobrý den pane, mohla bych mluvit s někým, kdo má u vás na starosti nákup energií ?“ začala zdvořile. „Já jsem ze společnosti xxxxxxxxxxx a měli bychom pro vás nabídku dodávek elektřiny, kterou nemůžete odmítnout, protože je velmi, ale opravdu velmi výhodná.“ Pečlivě poslouchala, kdo a jak odpoví, protože to napovídalo, kterým směrem dál řešit rozhovor. Lojza si zase na druhé straně linky představil půvabnou brogádnici, která úpěnlivě shání dušičku, která by šla vykázat jako úspěch a bylo mu jí skoro líto. Když se chvíli nic neozývalo, slečna se snažila o kontakt dál. „Haló, pane, slyšíme se ?“ Lojza zase nic. „Haló, pane, jste tam ? Potřebuji mluvit s někým, kdo u vás nakupuje elktriku !“ zesílila hlas. Co když je tam nějaký nedoslýchavý děda. Lojzovi to šrotovalo v hlavě. Nejraději by slečnu poslal k brdičkům, když to nazveme slušně. Ale přece jen, je to brigádnice a sprostotu si určitě nezaslouží. V tom ho osvítila asi sama prozřetelnost, neboť v ducha svatého nevěřil. Diskuse o tom, že nic nakoupit nechce a měnit dodavatele taky ne, už měl dneska čtyřikrát za sebou, protože žena ho předala, jako hlavu rodiny, která u nich řeší energie. To byl ovšem oblíbený rybník jeho protějšků, na plavbu v něm byly pečlivě cvičené a nenechaly se jen tak jednoduše odbýt. To chce něco lepšího, na co nebude umět reagovat. „Haló, kdo je tam ?“ začal hlasitě křičet do telefonu. „Já vás nějak špatně slyším ! To je sex po telefonu ?“ Slečna se mírně vyděsila. „Pane, tady je firma xxxxxxxxx. My pro vás máme nebídku levné elektriky !“ „ No to je dost, že voláte. Ona mi vás koupila manželka k narozeninám, až jsem se nemohl dočkat ! To víte, sex s mladou holkou, to je pro mě něco ! Já už jsem starší pán. A říkejte mi ty čuňárničky pořádně nahlas, už moc neslyším.“ „Ale pane...“ byla slečna dost zaskočená. „Tak počkjte, já si rozepnu gatě a vyndám si ho, abych si mohl dělat dobře, jak mi to budete říkat. A co vy, už jste u toho taky nahá ?“ „To snad není možný,“ děsila se slečna. „Já mám pro vás ...“ „Já vím, co pro mě máte. A máte aspoň pořádně roztažený nohy ? A prst vevnitř, nebo si zatím hňahňáte kozičky ? To já už si ho drandím, až mě chytají křeče do ruky.“ „Pane, já potřebuju k telkefonu někoho ...“ „Já vím, dyť už jsem tady a dělám co můžu. Tak povídejte, co si s ní děláte vy ?“ Mezi dveřmi do obýváku se objevila dost udivená hlava manželky. „Prosím tě, co tady děláš ?“ Lojza ji známým getsem prstem přes ústa tišil, ale do telefonu hejkal, jako když na něj jde orgazmus. V reproduktoru se ozvalo : „Já se na to můžu vykašlat ! Mám já tohle za těch pár korun zapotřebí ?“ láteřila slečna. Vyčůraná firma ji honorovala jen za podchycené dušičky. Lojza začal řvát jako lev na poušti, když právě oplodnil lvici a slečna praštila telefonem. „Co to prosím tě bylo ?“ ptala se žena znovu. „Ale nic mámo. Tahle slečna od energetiků nám už určitě nezavolá. Sex po telefonu, to na ně platí !“
.jpg)
